Nezahálej, per to tam!

Před nedávnem sociálníma sítěma prolítlo pojednání o firemní výkonnosti.  Jeden chlápek se rozepisoval, jak plýtváme časem a že když  ztogglujeme čas strávenej zbytečnym tlachánim s kolagama a účastí na callech, kde nutně nemusíme bejt, ušetříme hromadu času. Náramný zjištění. Různý články o tom, jak bejt pracovně výkonnější, šťastnější, rychlejší, energičtější a vitálnější čtu poměrně často a nechávám je v sobě rezonovat. A ten mix ve mě i nástupem jara začíná vřít.

Nic moc na svym chování neměnim, čím jsem starší, tim mi víc dochází, co dělat musim a že bez práce a průběžný dřiny prostě koláče nepřijdou. Timhle textovym zamyšlením chci ale vyventilovat svojí nedůtklivost vůči nejrůznějším life hackům. 

Jasně, nic se nemá přehánět, práce má bejt prací a ne zašívárnou. Je důležitý uvědomovat si, že nás klienti / zaměstnavatelé platí, abychom jim přinášeli užitek a pravděpodobně měli podíl na jejich reálnym zisku. Jenom hlupák nemá potuchy, co je to efektivní trávění pracovního času. Já jsem ovšem pro zdravej balanc.

Pracujme, ale buďme přátelský a sami k sobě štědří. Mějme oči otevřený, vnímejme svoje kolegy, snažme se sledovat skupinovou dynamiku. Jasně, nedá rozum prožvanit hodinu o ničem nebo víc než pracovat kontrolovat sociální sítě. Ale sakra, musíme po sobě pořád chtít maximum? Anebo uštěpačně měřit kolegy, který pracujou jinym stylem než my?

Už mě nebaví, jak je oddech nemoderní. Že mam v práci jenom pracovat a když do ní jedu, měla bych poslouchat podcast, protože jenom tak ze svýho života vyždímam nejvíc. Že svýmu chlebodárci dam hodně, jenom když budu nepřetržitě přítomná. Nejvíc toho všichni přeci uděláme, pokud budeme ODPOČATÍ! Skvělej pracovní výkon podáme, když se budeme snažit si navzájem porozumět. Nehonit se, ale poslouchat. Jednat s rozmyslem. Dávat si smysluplnou zpětnou vazbu. Netropit si naschvály. Uvědomit si, že v těch projektech všichni jedeme spolu. Měření si pinďourů a přesvědčování sami sebe i druhejch, že náš styl je nejlepší a že dřeme až na krev, i když to tak vlastně neni, nás ke štěstí nepřivede.

Tohle je takovej hysterickej příspěvek, kterym se chci hodit do klidu.

PS: Jenom mě zkrátka štve, že  se každej furt dělá děsně busy a předstírá, že i na záchodě vyřizuje pracovní maily. Mam z toho deprese. Nelžete, stejně všichni prokrastinujete! 

 

 

 

Photo by Elijah O’Donell on Unsplash

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *